% Daniel #1:1 Ve třetím roce vlády judského krále Jójakíma přitáhl babylónský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a se svým vojskem ho obklíčil. #1:2 Jójakím se stal jeho vazalem a Nebúkadnesar si jako válečnou kořist odnesl do klenotnice svého božstva část nádob z Božího chrámu v Jeruzalémě. #1:3 Potom Nebúkadnesar nařídil veliteli dvořanů Ašpenazovi, aby ze šlechtických a královských rodů Izraele vybral mladé muže, #1:4 kteří nemají žádnou tělesnou vadu a kteří jsou krásní, nadaní a vzdělaní. Chtěl, aby se naučili kaldejský jazyk a seznámili se s národním písemnictvím, protože měli vykonávat státnickou službu u jeho dvora, #1:5 a kromě toho král rozhodl, aby po dobu tří let denně dostávali příděl z vybraných pokrmů, lahůdek a vína z jeho stolu. Takto připraveni pak měli být králi ke službám. #1:6 Z Judova kmene byli vybráni také Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. #1:7 Velitel dvořanů jim dal nová jména: Daniela nazval Beltšasarem, Chananjáše Šadrakem, Míšaele Méšakem a Azarjáše Abed-negem. #1:8 Daniel se pevně rozhodl, že nemůže ustoupit od svých náboženských zásad, a proto královský pokrm a nápoj odmítal. Požádal velitele dvořanů, aby na jeho přesvědčení vzal ohled. #1:9 Bůh ovlivnil velitele, ten projevil pro Danielovu žádost porozumění a byl ochoten vyjít mu vstříc. #1:10 Jen Danielovi řekl: "Jsem za vás zodpovědný a bojím se krále, který rozhodl, co máte jíst a pít. Když zjistí, že jste pohublí a bez elánu, přijdu o hlavu." #1:11 Daniel tedy vyhledal opatrovníka, který na ně měl dohlížet a navrhl mu: #1:12 "Prosím tě, zkus to s námi. Nám čtyřem dávejte deset dní jíst zeleninu a pít vodu, a pak se uvidí. #1:13 Podíváš se, jak vypadáme my a jak vypadají ti, co jedí z králova stolu a potom se rozhodne, co dál." #1:14 Ten na Danielův návrh přistoupil. #1:15 Po deseti dnech se ukázalo, že vypadají lépe než ti, co jedli královské pokrmy. #1:16 Proto dále dostávali jen tu stravu, jakou požadovali. #1:17 Těmto čtyřem mladým mužům dal Bůh obdivuhodné poznání, moudrost a schopnost porozumět všemu písemnictví. Daniel pak navíc uměl vykládat vidění a sny. #1:18 Když uplynula doba určená králem k jejich vzdělávání, přivedl je velitel k Nebúkadnesarovi. #1:19 (19-20) V rozhovoru s nimi král zjistil, že Daniel a jeho tři přátelé daleko převyšují všechny, kteří se s nimi vzdělávali. Dokonce mnohonásobně předčili všechny královy poradce a astrology. Proto je král přijal do své služby. #1:20 (19-20) V rozhovoru s nimi král zjistil, že Daniel a jeho tři přátelé daleko převyšují všechny, kteří se s nimi vzdělávali. Dokonce mnohonásobně předčili všechny královy poradce a astrology. Proto je král přijal do své služby. #1:21 Daniel v královských službách zůstal až do prvního roku krále Kýra. #2:1 Ve druhém roce své vlády měl Nebúkadnesar sen. Ten ho tak vyděsil, že se probudil a nemohl již znovu usnout. Nejhorší bylo, že ten sen zapomněl! #2:2 Rozkázal tedy, aby mu zavolali všechny astrology, jasnovidce a členy kněžské třídy. Od nich očekával, že mu řeknou, co se mu zdálo a co sen znamená. #2:3 Když přišli, spustil: "Měl jsem hrozný sen a nemohu si vzpomenout, o čem byl. Rozčiluje mě to, a vy mi musíte říci, co se mi zdálo. Moc mi na tom záleží." #2:4 Astrologové mu odpověděli aramejsky: "Buď živ, králi! Řekni nám, jaký jsi měl sen a my ho pak vyložíme." #2:5 Nebúkadnesar se na ně obořil: "To jste mi nerozuměli, co od vás chci? Přece jsem vám jasně řekl, že jsem sen zapomněl. Buď mi ho oznámíte a vysvětlíte, nebo vás nechám rozsekat na kusy a z vašich domů nadělám hnojiště. #2:6 Dostanete však velké dary a vysoké pocty, když mi připomenete, co se mi zdálo a co to znamená." #2:7 Kněží se bránili: "Rádi ti sen vysvětlíme, ale ty nám ho nejdřív musíš říct." #2:8 Nato se král rozkřikl: "Je mi jasné, že chcete získat čas, protože víte, co vás čeká. #2:9 Když mi to neoznámíte, neustoupím ani o krok. Trest vás nemine! Spikli jste se proti mně a pěkně dlouho mne balamutíte svými výmysly. Myslíte si, že odkladem něco vyřešíte. Připomeňte mi sen a já pak budu mít důvěru i ve váš výklad." #2:10 (10-11) Kněží se tedy pokusili ještě jednou králi věc vysvětlit: "To přece nikdo z lidí nedokáže, aby vyložil sen, který nezná. A také se ještě nenašel král, který by něco takového od svých věštců žádal. To vědí jen bohové. Ale jak se to od nich dozvědět, když s námi nebydlí!" #2:11 (10-11) Kněží se tedy pokusili ještě jednou králi věc vysvětlit: "To přece nikdo z lidí nedokáže, aby vyložil sen, který nezná. A také se ještě nenašel král, který by něco takového od svých věštců žádal. To vědí jen bohové. Ale jak se to od nich dozvědět, když s námi nebydlí!" #2:12 To už krále natolik vyvedlo z míry, že rozkázal, aby povraždili všechny, od kterých očekával výklad snu. #2:13 Ti, kteří králův rozkaz vykonávali, přišli i pro Daniela a jeho tři přátele. #2:14 (14-15) Daniel rozvážně oslovil Arjóka, který velel popravčí četě: "Co se stalo? Proč máme být zabiti?" Arjók to Danielovi vylíčil. #2:15 (14-15) Daniel rozvážně oslovil Arjóka, který velel popravčí četě: "Co se stalo? Proč máme být zabiti?" Arjók to Danielovi vylíčil. #2:16 A tak si Daniel vyžádal slyšení u krále a poprosil ho o určitý čas, aby se mohl modlit ke svému Bohu a sen potom králi vyložit. Nebúkadnesar jeho žádosti vyhověl. #2:17 Daniel spěchal domů a okamžitě tu věc oznámil svým třem přátelům. #2:18 Požádal je, aby společně prosili Boha o pomoc. Modlili se tedy, aby jim Bůh zjevil králův sen a jeho smysl. Jenom tak mohli přežít spolu s těmi babylónskými mudrci, co ještě nebyli popraveni. #2:19 Bůh jejich prosbu vyslyšel a v nočním vidění dal Danielovi odpověď. #2:20 Ten v modlitbě vyjádřil Bohu svoji vděčnost: "Ať je Bůh na věky chválen! Vždyť jedině on je moudrý a mocný. #2:21 On je pánem dějin a mění doby. Bez jeho vůle není žádný vládce ustanoven ani sesazen. Kdo má moudrost, má ji jen od něho a kdo má poznání, nezískal je nikde jinde než u něj. #2:22 On je ten, kdo odhaluje tajemství a zjevuje skryté věci, on proniká tmou, neboť sám je světlem, on všechno ví. #2:23 Tobě děkuji, Bože mých otců, a tebe chválím, tys mi dal moudrost a naplnil mne odvahou. Zjevils mi to, oč jsme tě prosili, teď víme, co král chce znát." #2:24 A tak Daniel vyhledal Arjóka, který byl vykonavatelem královského rozkazu, a řekl mu: "Mudrce už nezabíjej. Uveď mne před krále a já mu všechno oznámím." #2:25 Arjók se okamžitě vydal s Danielem ke králi a řekl: "Objevil jsem jednoho z judských zajatců, a ten je schopen oznámit ti zapomenutý sen a sdělit i jeho výklad." #2:26 Nebúkadnesar se obrátil na Daniela, který měl nové jméno Beltšasar: "Opravdu mi můžeš vysvětlit ten sen a říct, co znamená?" #2:27 "Králi, ne tvoji poradci, věštci a astrologové", začal objasňovat Daniel, "ale jen Bůh, který je v nebesích, odhaluje tajemství. #2:28 On sám ti ve snu zobrazil běh dějin až do jejich posledních dnů a ukázal ti, co se v nich stane. #2:29 Ty jsi přemýšlel o budoucnosti a Bůh ti ukázal tajemství budoucích událostí. #2:30 Mohu ti nyní sen vysvětlit, ale neber to tak, že bych byl moudřejší než tvoji poradci. Zjevil mi to Bůh. A tak se nyní dozvíš, o čem jsi přemýšlel: #2:31 Ty jsi, králi, viděl obrovskou sochu. Stála před tebou, měla mimořádný lesk a pohled na ni tě šokoval. #2:32 Její hlava byla z ryzího zlata, hruď a ruce ze stříbra, břicho a boky z mědi, #2:33 stehna ze železa a nohy někde ze železa a někde z hlíny. #2:34 Díval ses na sochu, když zničehonic -- bez lidského přispění -- přiletěl kámen, udeřil do jejích nohou a rozdrtil je. #2:35 Socha se zřítila, na prach rozbila a vítr všechno železo, hlínu, měď, stříbro i zlato rozfoukal jako plevy při mlácení o žních. Nezůstalo po nich ani stopy. Ten kámen, který sochu rozbil, se náhle stal skálou a naplnil celou zemi. #2:36 To byl tedy tvůj sen. #2:37 A nyní ti vysvětlím jeho smysl: Zlatá hlava - to jsi ty. Vždyť tobě, jako nejvznešenějšímu králi, Bůh svěřil království, dal ti autoritu, sílu i slávu. #2:38 Ty spravuješ obrovskou říši, která je domovem lidí, zvěře i ptactva, a Bohu jsi za vše zodpovědný. #2:39 Tvoji říši vystřídá jiné království - stříbrné. Bude méně slavné. A další království - měděné, které po něm přijde, rozšíří svou vládu na velké území. #2:40 Říše čtvrtá bude tvrdá jako železo; vše bude ničit a nic před ní neobstojí. #2:41 (41-43) Nohy a prsty ze železa a hlíny naznačují, že tato říše bude později rozdělena a všelijak rozčleněna na nejrůznější státní útvary. Železo ukazuje na sílu jedněch, hlína pak na křehkost druhých. Tato směs železa s hlínou také napovídá, že budou mezi sebou vytvářet vzájemné svazky, které se však přes všechno úsilí neudrží. #2:42 (41-43) Nohy a prsty ze železa a hlíny naznačují, že tato říše bude později rozdělena a všelijak rozčleněna na nejrůznější státní útvary. Železo ukazuje na sílu jedněch, hlína pak na křehkost druhých. Tato směs železa s hlínou také napovídá, že budou mezi sebou vytvářet vzájemné svazky, které se však přes všechno úsilí neudrží. #2:43 (41-43) Nohy a prsty ze železa a hlíny naznačují, že tato říše bude později rozdělena a všelijak rozčleněna na nejrůznější státní útvary. Železo ukazuje na sílu jedněch, hlína pak na křehkost druhých. Tato směs železa s hlínou také napovídá, že budou mezi sebou vytvářet vzájemné svazky, které se však přes všechno úsilí neudrží. #2:44 (44-45) V době těchto státních útvarů přiletí kámen. Tento zásah nezpůsobí nikdo z lidí. To sám Bůh zřídí svoje věčné království, které už nikdy nebude zničeno a nikým přemoženo. Ono docela rozdrtí všechna království a samo bude trvat na věky. A takto ti Bůh ukazuje, co se v budoucnu stane. To je celá pravda o tvém snu, a výkladu také můžeš věřit, je spolehlivý." #2:45 (44-45) V době těchto státních útvarů přiletí kámen. Tento zásah nezpůsobí nikdo z lidí. To sám Bůh zřídí svoje věčné království, které už nikdy nebude zničeno a nikým přemoženo. Ono docela rozdrtí všechna království a samo bude trvat na věky. A takto ti Bůh ukazuje, co se v budoucnu stane. To je celá pravda o tvém snu, a výkladu také můžeš věřit, je spolehlivý." #2:46 Nato král Nebúkadnesar poníženě sestoupil z trůnu, hluboce se Danielovi poklonil a rozkázal, aby na jeho počest přinesli obětní dary a kadidlo. #2:47 Pak vyznal: "Váš Bůh je opravdu Bůh nade všemi bohy, svrchovaně vládne nade všemi králi a odhaluje skryté věci i tajemnou budoucnost. To nyní vím, díky tobě." #2:48 Potom Nebúkadnesar Daniela povýšil, poctil ho velkými dary, jmenoval ho místodržitelem celé babylónské krajiny a ustanovil ho nade všemi mudrci. #2:49 Daniel se pak u krále přimluvil za Šadraka, Méšaka a Abed-nega, aby je učinil správci babylónské krajiny, zatímco on sám zůstal na královském dvoře. #3:1 Na příkaz krále Nebúkadnesara postavili v babylónské krajině na rovině Dúra zlatou sochu. Byla asi třicet metrů vysoká a tři metry široká. #3:2 Král Nebúkadnesar rozkázal, aby na slavnost jejího zasvěcení přišli nejenom vysocí hodnostáři a poradci, ale i úředníci, pokladníci a správci různých území. #3:3 (3-4) Když se všichni shromáždili před sochou, královský hlasatel silně zvolal: "Vám všem, kteří jste sem přišli ze všech zemí, kteří pocházíte z různých národů a mluvíte různými jazyky, vám se nařizuje: #3:4 (3-4) Když se všichni shromáždili před sochou, královský hlasatel silně zvolal: "Vám všem, kteří jste sem přišli ze všech zemí, kteří pocházíte z různých národů a mluvíte různými jazyky, vám se nařizuje: #3:5 Jakmile uslyšíte slavnostní fanfáry královského orchestru, padnete a uctíte zlatou sochu, kterou přikázal král Nebúkadnesar postavit. #3:6 Kdo se opováží neposlechnout a soše se nepokloní, bude ihned vhozen do rozpálené pece." #3:7 A tak jakmile zazněly první tóny hudby, celý ten dav se okamžitě vrhl na zem a uctíval královu zlatou sochu. #3:8 Vzápětí přispěchali ke králi někteří babylónští astrologové #3:9 a škodolibě udali Judejce: "Buď živ, králi! #3:10 Ty jsi přikázal, aby bez výjimky každý člověk při zvuku hudby uctíval zlatou sochu. #3:11 Kdo tak neučiní, má být podle tvého rozkazu vhozen do rozpálené pece. #3:12 Představ si, že ti tři judští muži, kterým jsi svěřil správu nad babylónskou krajinou, mají tu odvahu ignorovat tvůj rozkaz. To jsou ti, kteří neuctívají babylónské bohy, a nyní se nepoklonili ani zlaté soše, kterou jsi nechal postavit." #3:13 Tato zpráva krále popudila. Rozzuřil se a nařídil, aby je k němu neprodleně přivedli. A tak se Šadrak, Méšak a Abed-nego dostali před krále. #3:14 Ten na ně spustil: "Jakto, že neuctíváte mé babylónské bohy a na můj příkaz se neklaníte zlaté soše? #3:15 Jste ochotni, jakmile uslyšíte fanfáry královského orchestru, padnout na zem a poklonit se? V případě, že to neuděláte, skončíte v rozpálené peci. Chtěl bych vidět toho boha, který by vás vyrval z mé moci." #3:16 (16-17) Tři Judejci odvážně vyznali: "Je zbytečné, abychom o této věci hovořili. My uctíváme našeho Boha a věříme, že bude-li nás chtít zachránit z rozpálené pece i před tebou, udělá to. #3:17 (16-17) Tři Judejci odvážně vyznali: "Je zbytečné, abychom o této věci hovořili. My uctíváme našeho Boha a věříme, že bude-li nás chtít zachránit z rozpálené pece i před tebou, udělá to. #3:18 A nebude-li chtít, pak si pamatuj, že my se v žádném případě babylónským bohům a tvé zlaté soše klanět nebudeme." #3:19 (19-20) Tentokrát se už král rozčílil na nejvyšší míru až zesinal hněvem. Nařídil co nejvíc rozpálit pec a svým vojákům rozkázal, aby tyto vzbouřence svázali a hodili do ohně. A tak se i stalo. #3:20 (19-20) Tentokrát se už král rozčílil na nejvyšší míru až zesinal hněvem. Nařídil co nejvíc rozpálit pec a svým vojákům rozkázal, aby tyto vzbouřence svázali a hodili do ohně. A tak se i stalo. #3:21 (21-23) Všechny tři - v šatech a svázané - uvrhli do pece. Protože její žár byl veliký a daleko zasahoval, a protože králův rozkaz musel být okamžitě splněn, doplatili na to někteří jeho vojáci životem. Ti, co rozkaz vykonali, uhořeli. #3:22 (21-23) Všechny tři - v šatech a svázané - uvrhli do pece. Protože její žár byl veliký a daleko zasahoval, a protože králův rozkaz musel být okamžitě splněn, doplatili na to někteří jeho vojáci životem. Ti, co rozkaz vykonali, uhořeli. #3:23 (21-23) Všechny tři - v šatech a svázané - uvrhli do pece. Protože její žár byl veliký a daleko zasahoval, a protože králův rozkaz musel být okamžitě splněn, doplatili na to někteří jeho vojáci životem. Ti, co rozkaz vykonali, uhořeli. #3:24 Král, který všechno pozorně sledoval, se náhle zděsil. Vyskočil ze svého trůnu a překvapeně se obrátil na své poradce: "Copak jsme tam nehodili tři svázané muže?" Ti mu odpověděli: "Jistě, králi!" #3:25 Nebúkadnesar vzrušeně pokračoval: "Podívejte se! Jsou tam čtyři a vůbec nejsou svázaní, dokonce se v peci procházejí a oheň jim neškodí. Ten čtvrtý vypadá jako Boží syn." #3:26 Nato král přispěchal k peci - tak blízko, jak jen mohl - a do žáru ohně zavolal: "Šadraku, Méšaku a Abed-negu, vy kteří sloužíte nejvyššímu Bohu, pojďte ven - sem ke mně!" A tak ti tři vyšli z pece ven. #3:27 Hned se kolem nich shlukli vysocí hodnostáři, ministři, poradci a různí úředníci a s údivem zjistili, že těm třem oheň vůbec neublížil. Nejenže neměli poškozené oděvy a ožehnuté vlasy, ale ani nebyli cítit dýmem. #3:28 Potom Nebúkadnesar slavnostně prohlásil: "Ať je požehnán Bůh Šadrakův, Méšakův a Abed-negův! Jeho posel zachránil ty, kteří mu oddaně sloužili a cele důvěřovali. Nebáli se a vzepřeli se mému královskému rozkazu, i když věděli, že jim hrozí smrt. Uctívají jen svého Boha, a proto odmítli poklonit se jinému. #3:29 Nařizuji tedy, aby každý člověk - ať je z kteréhokoli národa, ať mluví jakýmkoli jazykem a hlásí se k jakémukoli náboženství - byl výstražně potrestán, jestliže by řekl něco proti Bohu Šadrakovu, Méšachovu a Abed-negovu. Každý takový bude na kusy rozsekán a z jeho domu se stane hnojiště. Poznal jsem, že žádný jiný bůh není schopen někoho zachránit; tento však ano." #3:30 Od té chvíle se Šadrak, Méšak a Abed-nego těšili králově přízni a dařilo se jim jako správcům v babylónské krajině dobře. #3:31 Toto je prohlášení krále Nebúkadnesara, které poslal všem národům své říše: "Přeji vám pokoj! #3:32 Rozhodl jsem se, že vám oznámím, jak velké a podivuhodné věci se mnou učinil nejvyšší Bůh. #3:33 Jak mimořádné jsou jeho činy, jak podivuhodná je jeho moc! Jeho království je věčné, jeho vláda nikdy nepomine." #4:1 Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně žil ve svém paláci a dařilo se mi dobře. #4:2 Až jedné noci mne vyděsil sen. To, co se mi zdálo, bylo hrozné. #4:3 Hned jsem nařídil, aby se ke mně dostavili všichni babylónští mudrci a ten strašný sen mi vysvětlili. #4:4 Přišli tedy učenci, věštci, zaklínači a astrologové a já jsem jim řekl, co mne tak znepokojilo. Oni však nebyli schopni sen mi vysvětlit. #4:5 Nakonec také přišel muž, který má ducha svatého Boha - Daniel. Tomu jsem kdysi k poctě mého boha dal jméno Beltšasar. I jemu jsem řekl o svém snu: #4:6 "Beltšasare, nejvyšší z mých mudrců! Přesvědčil jsem se, že je v tobě duch svatého Boha a že umíš vyložit každé tajemství. #4:7 Pověz mi, co znamená můj sen. Viděl jsem strom. Byl velmi vysoký a stál uprostřed krajiny. #4:8 Rostl a rostl, až nakonec dosáhl nebe, takže jej odevšad bylo vidět. #4:9 Pokrývalo ho svěží listí a jeho větve byly obtěžkány množstvím plodů. Všem nabízel dostatek potravy, zvířatům poskytoval stín a v jeho větvích hnízdili ptáci. Skutečně každý u něho nalezl obživu. #4:10 Potom jsem viděl, jak s nebe sestoupil svatý posel #4:11 a mocně rozkázal: Skácejte ten strom, osekejte jeho větve, otrhejte jeho listí a rozházejte jeho plody. Ať se rozuteče všechna zvěř, která je pod ním a ptáci z jeho větví ať se rozletí. #4:12 Pařez s kořeny však uchovejte. Ať zůstane uprostřed zeleně, spoutaný obručí ze železa a bronzu. Ať ho smáčí nebeská rosa a se zvěří ať se pase. #4:13 Po dobu sedmi let se nebude chovat jako člověk a bude žít jako zvíře. #4:14 Tak bylo v nebesích rozhodnuto a nic se na věci nezmění. Tak všichni lidé poznají, že Nejvyšší je svrchovaný vládce nad všemi pozemskými královstvími a vládu dává komu chce -- třeba i tomu nejposlednějšímu.' #4:15 Tak to je tedy můj sen, Beltšasare, a nyní je na tobě, abys mi ho vyložil, protože nikdo z mých poradců toho není schopen. Ty to jistě dokážeš, protože v tobě je duch svatého Boha." #4:16 Králova řeč Daniela tak zasáhla, že se téměř hodinu nezmohl na jediné slovo. Pochopil, co sen znamená, a to ho vyděsilo. Proto ho král vyzval: "Beltšasare, uklidni se a neboj se mi říci, co sen znamená." Beltšasar tedy začal: "Můj pane, přál bych si, aby tvůj sen platil pro tvé nepřátele a jeho výklad zasáhl tvoje protivníky. #4:17 Strom, který rostl až do nebe a byl vidět po celé zemi, který pokrývalo nádherné listí a přinášel bohaté ovoce, #4:18 který všem poskytoval potravu, pod kterým žila zvířata a v jehož koruně hnízdili ptáci, #4:19 ten strom jsi ty, králi. Tvoje sláva dosáhla nebe a tvá moc všech končin země. #4:20 Potom jsi spatřil svatého posla, jak sestoupil z nebe a rozkázal: Skácejte ten strom a zničte jej. Pařez s kořeny však uchovejte. Ať zůstane spoutaný obručí ze železa a bronzu. Ať ho smáčí nebeská rosa a sedm let ať žije se zvěří.' #4:21 A nyní ti, králi, řeknu, co sen znamená: To, co tě má postihnout, můj králi a pane, je z rozhodnutí Nejvyššího. #4:22 Lidé tě vyženou, se zvěří budeš žít, živit se bylinami jako dobytek a rosa z nebe tě bude smáčet. Uplyne sedm let a ty poznáš, že Nejvyšší je svrchovaný vládce nad všemi pozemskými královstvími a že vládu dává, komu chce. #4:23 Avšak pařez s kořeny toho stromu byly ponechány, a to znamená, že své království dostaneš zpět, až poznáš, že vládne nebeský Bůh. #4:24 Králi, přál bych si, aby sis vzal k srdci moji radu: Přestaň hřešit a začni dělat to, co je správné. Buď laskavý k poddaným. Snad je tu cesta k záchraně a bude se ti dařit dobře. #4:25 (25-26) Uplynulo však dvanáct měsíců a všechno se to králi Nebúkadnesarovi přihodilo. Když se procházel po terase svého paláce v Babylóně, #4:26 (25-26) Uplynulo však dvanáct měsíců a všechno se to králi Nebúkadnesarovi přihodilo. Když se procházel po terase svého paláce v Babylóně, #4:27 pyšně prohlásil: "Jak velkolepý je tento můj Babylón! Svou mocí a svými schopnostmi jsem ho vybudoval ke své slávě jako královskou rezidenci." #4:28 Ještě to nedořekl, když zazněl hlas z nebe: "Králi Nebúkanesare, tato slova jsou určena jen tobě: Už nejsi vládcem svého království. #4:29 Lidé tě vyženou a sedm let budeš žít se zvěří a živit se bylinami jako dobytek, dokud nepoznáš, že Nejvyšší je svrchovaný vládce nad všemi pozemskými královstvími a že vládu dává, komu chce." #4:30 V té chvíli se naplnilo vše, co mu bylo předem oznámeno. Nebúkadnesara vyhnali z jeho paláce, jedl byliny jako dobytek a rosa z nebe ho smáčela. Narostly mu vlasy dlouhé jako orlí pera a jeho nehty se podobaly ptačím drápům. #4:31 Po sedmi letech jsem se já, Nebúkadnesar, obrátil k Bohu na nebi a moje duševní zdraví se mi vrátilo. Děkoval jsem Nejvyššímu a toho, který je věčně živý, jsem chválil a velebil: "Jeho vláda nikdy nepomine, jeho království je věčné. #4:32 Ve srovnání s ním jsou všichni lidé na zemi jako nic. Podle své vůle jedná na nebi i na zemi. Nikdo mu nemůže v ničem bránit, ani se ho ptát: Co to děláš?'" #4:33 Když se mi vrátil rozum, dostal jsem zpět království, důstojnost a slávu. Vyhledali mne královští poradci a hodnostáři, znovu mne uvedli na trůn a dostalo se mi větší úcty než kdykoli předtím. #4:34 Nyní já, Nebúkadnesar, chválím, vyvyšuji a velebím Krále, který je na nebi, protože každý jeho skutek je správný a všechna jeho rozhodnutí jsou dobrá. Má právo pokořit ty, kteří jednají pyšně." #5:1 Král Belšasar pozval tisíc svých hodnostářů na velkou hostinu s pitkou. #5:2 V náladě z vína si vzpomněl na zlaté a stříbrné nádoby, které jeho děd Nebúkadnesar odnesl jako kořist z jeruzalémského chrámu. Přikázal, aby je přinesli. #5:3 (3-4) A tak spolu s pozvanými hodnostáři, se svými ženami i konkubínami z těchto posvátných nádob pili víno a zpěvem při tom oslavovali svoje zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné modly. #5:4 (3-4) A tak spolu s pozvanými hodnostáři, se svými ženami i konkubínami z těchto posvátných nádob pili víno a zpěvem při tom oslavovali svoje zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné modly. #5:5 Náhle se objevily prsty lidské ruky a naproti svícnu na omítku stěny královského paláce něco psaly. Také král viděl zápěstí ruky, #5:6 a to na něj tak zapůsobilo, že zblednul úzkostí jako stěna a strachy se mu tak roztřásla kolena, že o sebe klepala. #5:7 "Přiveďte zaklínače a astrology, přiveďte jasnovidce!" hlasitě přikázal. "Tomu, kdo přečte tento nápis a řekne mi, co znamená, dám purpurové roucho, na krk dostane zlatý řetěz a stane se třetím vládcem v království." #5:8 Královi mudrci přišli, ale nic nesvedli. Písmo ani nepřečetli, natož aby je vyložili. #5:9 V Belšasarově obličeji se objevila ještě větší úzkost a také jeho poradci byli zděšeni. #5:10 Do této situace se v hodovním sále objevila se svou radou královna matka: "Buď živ, králi! Uklidni se. Zbytečně se trápíš. #5:11 Vždyť máš ve svém království jednoho moudrého a osvíceného muže, ve kterém je duch svatých bohů. Právě tvůj děd - král Nebúkadnesar - ho jmenoval nadřízeným všech věštců, zaklínačů, astrologů a kouzelníků, #5:12 protože se ukázalo, že má mimořádnou schopnost vykládat sny, řešit problémy a vysvětlovat nesnadné záhady. Jmenuje se Daniel, ale tvůj děd mu dal jméno Beltšasar. Zavolej ho, a ten ti řekne, co nápis znamená." #5:13 Tak byl Daniel hned přiveden ke králi, který se ho nejprve zeptal: "Jsi židovský zajatec Daniel, kterého můj děd přivedl z Judska? #5:14 Slyšel jsem o tobě, že je v tobě duch bohů a že jsi neobyčejně osvícený, zběhlý a moudrý. #5:15 Všichni moji učení poradci se pokoušeli přečíst tento nápis na stěně, ale marně. #5:16 Řekli mi, že umíš řešit různé záhady a vysvětluješ nesnadné věci. Jestli mi tedy přečteš a oznámíš, co tato slova znamenají, dostaneš ode mne purpurové roucho, na krk ti dám zlatý řetěz a staneš se třetím vládcem v království." #5:17 Daniel na to králi odpověděl: "Dary si můžeš nechat a odměny dej někomu jinému. Já ti nápis přečtu a také ti povím, co znamená. #5:18 Králi, nejvyšší Bůh dal tvému dědovi Nebúkadnesarovi království a moc, slávu i důstojnost. #5:19 Propůjčil mu takovou velikost, že se před ním strachem třásli lidé všech národů a jazyků. Koho chtěl zabít, toho zabil a nad kým se chtěl smilovat, toho nechal žít. Koho chtěl povýšit, toho povýšil. Jestliže se mu někdo znelíbil, toho ponížil. #5:20 Když se však jeho srdce zmocnila nadutost a propadl pýše, Bůh ho sesadil s trůnu a odebral mu slávu. #5:21 Byl vyhnán pryč od lidí a žil venku jako zvíře. Bydlil s divokými osly, k jídlu mu dávali byliny jako dobytku a smáčela ho rosa z nebe, dokud neuznal, že svrchovaným Pánem nad každým pozemským královstvím je Bůh a že jenom on dává vládu komu chce. #5:22 Ty, králi Belšasare, jsi jeho vnuk a nástupce. Tys o tom všem věděl, a přece ses nenaučil pokoře, #5:23 ale povýšil ses nad Boha, který je Pánem nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a spolu se svými hosty a svými ženami i konkubínami jste z nich pili víno a při tom jste zpěvem oslavovali svoje zlaté, stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné bohy, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. Boha, který má nad tebou moc, protože v jeho rukou je tvůj život a všechny tvé cesty, jsi nevelebil. #5:24 (24-25) Proto poslal ruku, která napsala tento nápis: "Mené, mené, tekel uparsin." #5:25 (24-25) Proto poslal ruku, která napsala tento nápis: "Mené, mené, tekel uparsin." #5:26 Toto je význam těch slov: Mené' znamená sečetl. Bůh sečetl dny tvého kralování a ukončil je. #5:27 Tekel' znamená zvážil. Byl jsi zvážen na váze a shledán příliš lehký. #5:28 Uparsin' znamená rozdělil. Tvoje království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům. #5:29 Nato Belšasar přikázal, aby Daniela oblékli do purpurového roucha, na krk mu dali zlatý řetěz a jmenoval ho třetím vládcem v království. #5:30 Ještě té noci však byl babylónský král Belšasar zabit. #5:31 Médský král Darjaveš vstoupil do města a ve svých dvaašedesáti letech začal kralovat. #6:1 Darjaveš se rozhodl jmenovat ve svém království sto dvacet místodržitelů - satrapů - pro nově stanovené správní celky. #6:2 Nad nimi určil tři říšské vládce. Jedním z nich byl Daniel. Těm měli satrapové podávat hlášení, zda se králi neděje škoda. #6:3 Daniel opět nad všemi satrapy i oběma vládci vynikal. Protože byl mimořádně schopný, chtěl ho král postavit do čela říšské správy. #6:4 Tehdy se říšští vládcové a satrapové rozhodli, že Daniela odstraní, a tak proti němu hledali nějakou záminku. Bedlivě jej sledovali na každém kroku, ale bezvýsledně. Nepřistihli ho při žádné nedbalosti nebo zlém úmyslu. Daniel totiž sloužil věrně. #6:5 Proto si řekli: "Je to marné. Nic proti němu nemáme. Ledaže bychom našli něco, co se týká zákona jeho Boha." #6:6 Šli tedy za králem a naléhali: "Králi Darjaveši, žij na věky! #6:7 Všichni vládcové a satrapové, všichni, kdo ti radí a ve tvém jménu spravují říši, se sjednotili na tom, že máš vydat královský výnos, který by zakazoval obracet se během následujících třiceti dnů v modlitbě nebo prosbě na kteréhokoliv boha nebo člověka krom na tebe, králi. #6:8 Podle nezměnitelného médskoperského zákona by takový přestupník měl být potrestán vhozením do jámy se lvy." #6:9 Král Darjaveš tento výnos vydal a podepsal. #6:10 Když se Daniel o tom dozvěděl, odešel do svého domu, kde měl v horní místnosti okna obrácená k Jeruzalému. Tam se podle svého zvyku modlil na kolenou a vzdával Bohu čest. Dělal to jako dříve - při otevřeném okně a třikrát denně. #6:11 Pod oknem však již čekali oni muži, a tak ho přistihli, jak se modlí ke svému Bohu a prosí ho o milost. #6:12 Ihned šli k Darjavešovi a dovolávali se platnosti jeho královského výnosu: "Platí to, co jsi podepsal, že každý, kdo by se během třiceti dnů na modlitbě obrátil na kteréhokoli boha nebo člověka kromě tebe, králi, že bude vhozen do jámy se lvy?" Král odpověděl: "Ten výnos platí. Je to nezměnitelný médskoperský zákon!" #6:13 Na to mu ti muži řekli: "Ten judský zajatec Daniel ignoruje tebou podepsaný výnos. Modlí se, a to dokonce třikrát za den." #6:14 Král byl udáním znechucen a až do večera přemýšlel, jak by Daniela zachránil. #6:15 Večer přišli muži znovu za Darjavešem a naléhali na něj: "Připomínáme ti, králi, že žádný médskoperský zákon nesmí být změněn." #6:16 A tak král nakonec rozkázal, aby Daniela přivedli. Než ho vhodili do jámy se lvy, král mu však ještě řekl: "Kéž tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachrání." #6:17 Pak donesli kámen a položili jej na vstup do jámy se lvy. Pečeť krále a jeho hodnostářů měla být zárukou nezměnitelnosti Danielova osudu. #6:18 Pak se Darjaveš vrátil do svého paláce. Odmítl však jakékoliv obveselení, bez večeře si šel lehnout, ale celou noc oka nezamhouřil. #6:19 Jakmile se začalo rozednívat, vstal a pospíchal k jámě se lvy. #6:20 Sotva k ní přišel, smutným hlasem volal: "Danieli, služebníku živého Boha, žiješ? Dokázal tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachránit před lvy?" #6:21 Daniel odpověděl: "Králi, přeji ti dlouhý život. #6:22 Můj Bůh poslal svého anděla a ten mne před lvy ochránil. Zavřel jim tlamy a nemohli na mě, protože Bůh věděl, že jsem bez viny. Ani proti tobě jsem se nedopustil ničeho zlého." #6:23 Král se velmi zaradoval. Když na králův příkaz Daniela z jámy vytáhli, zjistili, že nemá sebemenší poranění, protože důvěřoval svému Bohu. #6:24 Potom král nařídil, aby přivedli nejenom muže, kteří Daniela osočovali, ale i jejich rodiny a hodili je lvům. Sotva dopadli na dno, již se jich lvi zmocnili a rozdrtili jim všechny kosti. #6:25 Král Darjaveš pak napsal všem lidem v zemi: "Ať se vám daří! #6:26 Nařizuji, aby se všichni v mém království chvěli před Danielovým Bohem a ctili ho. On je živý Bůh a trvá na věky. Jeho království nikdo nezničí a jeho panování nikdy neskončí. #6:27 On vysvobozuje a zachraňuje, činí divy a znamení jak na nebi tak na zemi. On vysvobodil Daniela ze spárů lvů." #6:28 Po této události se během Darjavešovy vlády dařilo Danielovi dobře. Podobně tomu bylo i za panování perského krále Kýra. #7:1 V prvním roce vlády babylónského krále Belšasara měl Daniel sen, když odpočíval na svém lůžku. Hlavou mu prošlo vidění, které hned vylíčil těmito slovy: #7:2 "V noci jsem viděl, jak po celé zemi foukal čtverý vítr a rozbouřil moře. #7:3 Z moře vystoupily čtyři dravé šelmy. Každá byla jiná. #7:4 První vypadala jako lev a měla orlí křídla. Najednou jí však byla ta křídla vytržena, šelma byla zvednuta ze země a postavena na nohy jako člověk. Dostala lidské srdce. #7:5 Druhá šelma se podobala medvědu. Ten medvěd stál na zadních. V tlamě držel tři žebra. Jakýsi hlas mu řekl: Běž a pořádně se nažer masa.' #7:6 Potom jsem viděl šelmu podobnou levhartovi. Na hřbetě měla čtyři ptačí křídla a měla také čtyři hlavy. Byla jí dána velká moc. #7:7 Pak mě čekalo největší překvapení. Uviděl jsem čtvrtou šelmu. Naháněla hrůzu a měla obrovskou sílu. Svými velikými železnými zuby žrala a drtila, co se dalo, a zbytek rozdupávala svýma nohama. Byla úplně jiná než předchozí šelmy a měla deset rohů. #7:8 Když jsem si tyto její rohy prohlížel, začal mezi nimi náhle vyrůstat roh další. Zpočátku byl docela malý, ale posléze tři z těch deseti vyvrátil. Ten malý roh měl lidské oči a ústa. Mluvil troufale. #7:9 Jak jsem se tak díval, spatřil jsem soudní přelíčení. Na soudcovskou stolici usedl Věčný. Měl na sobě sněhobílý oděv a jeho vlasy byly jako čistá vlna. Jeho trůn stál na ohnivých kolech, šlehaly z něj plameny #7:10 a vytékala z něj žhavá řeka. Sloužilo mu mnoho tisíc andělů a miliony dalších se účastnily jednání jako svědkové. Byly otevřeny soudní spisy. Přelíčení začalo. #7:11 Díval jsem se a slyšel jsem pyšné řeči, které vedl malý roh. (Čtvrtá) šelma byla kvůli nim zabita. Její tělo zničili a spálili ohněm. #7:12 Zbylé šelmy ztratily už předtím vládu, avšak do určité doby jim byl ponechán život. #7:13 V noci jsem viděl, jak na nebeských oblacích přicházel někdo jako Syn člověka. Slavnostně předstoupil před Věčného. #7:14 Byla mu předána vláda, sláva a království, takže ho ctili lidé všech národností, ras a jazyků. Jeho vláda potrvá věčně a jeho království nikdy neskončí." #7:15 Byl jsem zmaten. To, co jsem viděl, mě strašně vyděsilo. #7:16 Přistoupil jsem k jednomu ze stojících andělů a požádal jsem ho, aby mi to všechno vysvětlil. Vyložil mi to takto: #7:17 "Ty čtyři velké šelmy, to jsou čtyři říše, které budou vládnout na světě. #7:18 Nakonec však dostanou království svatí lidé, kteří slouží Nejvyššímu. Toto království potrvá navěky. #7:19 Chtěl jsem se dovědět něco bližšího o té čtvrté šelmě, která se tolik lišila od ostatních a byla hrůzostrašná. Měla železné zuby a bronzové drápy, žrala a drtila, co se dalo, a zbytek rozdupávala svýma nohama. #7:20 Toužil jsem znát podrobnosti také o deseti rozích, které měla šelma na hlavě. Zvláště mě zajímal malý roh, který vyrostl mezi nimi a tři z nich vyvrátil. Měl oči a ústa, mluvil troufale a zdál se větší než ostatní. #7:21 Viděl jsem, že ten malý roh pronásledoval svaté věřící a měl úspěch. #7:22 Přišel však Věčný a předal soud svatým lidem, kteří slouží Nejvyššímu. Nastal okamžik, aby věřící dostali království. #7:23 Anděl řekl: "Čtvrtá šelma je čtvrtá světová říše, která se bude lišit od všech pozemských království. Bude se rozprostírat po celé zemi, bude ji ničit a ovládat. #7:24 Deset rohů znamená, že se ta říše rozpadne na deset království. Pak povstane další království, které bude úplně jiné a způsobí zánik tří z těch deseti. #7:25 Toto království bude mluvit proti Nejvyššímu a bude pronásledovat svaté lidi, kteří slouží Nejvyššímu. Změní dobu určenou k bohoslužbám a Boží zákon. Věřící budou pronásledováni po dobu tři a půl let. #7:26 Zasedne však soudní tribunál. Malému rohu bude odňata moc a bude úplně zahuben a vyhlazen. #7:27 Královská moc, vláda a důstojnost všech pozemských království budou předány svatým lidem, kteří slouží Nejvyššímu. Ti budou věčně kralovat, a všichni vládcové je uznají a podřídí se jejich rozhodnutí." #7:28 Zde je konec toho vidění. Vyděsilo mě to tak, že jsem zbledl. Všechno jsem si však dobře uložil do srdce. #8:1 Ve třetím roce panování krále Belšasara jsem měl jiné vidění. #8:2 V té době jsem byl na na hradě Šúšanu v élamské provincii a stál jsem na břehu řeky Úlaje. #8:3 Ve vidění jsem spatřil na břehu řeky berana se dvěma rohy. Oba rohy byly velké, avšak jeden z nich začal před mýma očima ještě více růst, takže se stal výrazně větším. #8:4 A pak jsem viděl toho berana trkat. Útočil na sever - směrem k moři - a na jih, a nikdo před ním neobstál. Bylo marné chtít mu vzít, čeho se jednou zmocnil. Dělal si, co chtěl a velice zmohutněl. #8:5 Zatímco jsem uvažoval, co by to mohlo znamenat, náhle se od západu přiblížil kozel, a to tak rychle, že se ani země nedotýkal. Kozel, který měl mezi očima jeden mohutný roh, #8:6 zuřivě přisupěl k dvourohému beranu, #8:7 vztekle do něho vrazil a zlomil mu oba rohy. Beran nebyl schopen postavit se na odpor, a protože nebyl nikdo, kdo by beranovi pomohl, srazil ho na zem a rozdupal ho. #8:8 Kozel velice zmohutněl a vzrostl ve své moci. Ovšem když byl na vrcholu své síly, zlomil se jeho roh a na jeho místě vyrostly čtyři významné rohy -- každý na jinou stranu. #8:9 Na jednom z nich vyrostl ještě jeden maličký roh. Ten najednou velmi zesílil a rozrostl se na východ, na jih, a dokonce až k nádherné zemi. #8:10 Bojoval proti Božímu lidu a zmocnil se i některých jeho představitelů. #8:11 Dokonce se postavil proti veliteli vojska, zrušil stálou kněžskou službu a rozvrátil jeho svatyni. #8:12 Vojsko zlákal k odboji proti stálé službě. Výsledkem bylo, že potlačil pravdu a spravedlnost a cokoli činil, v tom měl úspěch. #8:13 Slyšel jsem rozhovor dvou svatých. Jeden z nich se zeptal: "Jak dlouho bude trvat, než bude znovu obnovena stálá služba? Jak dlouho bude svatyně pošlapávána a znečišťována a vojsko utlačováno?" #8:14 Ten druhý odpověděl: "Dva tisíce a tři sta dní musí uplynout, než svatyně dojde svého práva." #8:15 A vtom se stalo, že během toho vidění, kterému jsem se snažil porozumět, se přede mnou někdo postavil. Vypadal jako člověk. #8:16 A slyšel jsem lidský hlas, který se zvučně nesl nad řekou Ulajem: "Gabrieli, vysvětli tomuto muži, co znamená to vidění!" #8:17 Postava, kterou jsem viděl, se přiblížila až ke mně a to mne naplnilo strašnou hrůzou, takže jsem padl na zem. "Danieli, dávej dobrý pozor!" řekl mi. "To vidění se týká času konce." #8:18 Když se mnou mluvil, ležel jsem jako omráčený s obličejem na zemi. A tak se mne dotkl, postavil mne na nohy #8:19 a řekl: "Chci ti oznámit, co se stane na konci doby, kdy se lidé rozběsní. Vidění se týká času konce. #8:20 Dvourohý beran, kterého jsi viděl, je médskoperský král. #8:21 Chlupatý kozel představuje krále řecké, a velký roh mezi jeho očima je první král. #8:22 Čtyři rohy, které vyrostly na jeho místě, když byl zlomen, znamenají, že z jednoho národa povstanou čtyři království. Ty už nebudou mít takovou moc, jakou měl ten první. #8:23 Na konci jejich vlády, když násilníci naplní míru zla, povstane drzý a intrikánský král. #8:24 Získá velkou moc, ne však svojí zásluhou. Způsobí nepředstavitelnou zkázu a vše se mu bude dařit. Porazí i ty, kteří se mu s odvahou postaví na odpor a zpustoší svatý národ. #8:25 Promyšlenými úskoky a lstí si získá prosperitu, což ho povede k nadutosti. Neočekávaně mnohé zničí, a dokonce se postaví i nejvyššímu Veliteli. A přece nakonec bude zničen, nikoli však lidskými prostředky. #8:26 Vidění o dvou tisících třech stech dnech, jak ti bylo ukázáno, je pravdivé. Ty je však zapečeť, protože se týká vzdálené budoucnosti." #8:27 Já, Daniel, jsem byl velice vyčerpaný a na dlouhou dobu jsem se roznemohl. Pak jsem ale vstal a ujal se svých povinností, které jsem z králova pověření musel konat. #9:1 Nad babylónským královstvím byl ustanoven médský král Darjaveš, syn Achašvéroše. #9:2 Já, Daniel, jsem v prvním roce jeho panování studoval knihu proroka Jeremjáše a pochopil jsem, že podle Hospodinova výroku bude Jeruzalém sedmdesát let v troskách a pod babylónskou nadvládou. #9:3 (3-4) A tak jsem se modlil k Bohu. Oblékl jsem si režný oděv, postil se, prosil jsem ho o slitování a vyznával Hospodinu, svému Bohu: "Pane Bože, veliký a mocný. Ty plníš svou smlouvu a jsi milosrdný k těm, kteří tě milují a žijí podle tvých přikázání. #9:4 (3-4) A tak jsem se modlil k Bohu. Oblékl jsem si režný oděv, postil se, prosil jsem ho o slitování a vyznával Hospodinu, svému Bohu: "Pane Bože, veliký a mocný. Ty plníš svou smlouvu a jsi milosrdný k těm, kteří tě milují a žijí podle tvých přikázání. #9:5 Hřešili jsme, postavili jsme se proti tobě, jednali jsme svévolně, vzbouřili jsme se a nedbali jsme na tvá přikázání a zákony. #9:6 Neposlouchali jsme proroky, které jsi k nám posílal a kteří tvým jménem mluvili k našim králům, knížatům a otcům a vůbec k celému národu. #9:7 Pane, ty jednáš spravedlivě, ale my se musíme stydět, protože každý z nás, kdo žil v Judsku nebo v Jeruzalémě, jednal nevěrně. Všichni Izraelci v zemích, do nichž jsi je rozptýlil, se ti zpronevěřili. #9:8 Hospodine, musíme se stydět, naši králové, knížata a otcové, protože jsme všichni proti tobě hřešili. #9:9 Náš Pane a Bože, smiluj se nad námi a odpusť nám, že jsme se proti tobě vzbouřili. #9:10 Neposlouchali jsme tě, Hospodine, náš Bože. Neřídili jsme se tvými zákony, které jsi nám dal prostřednictvím svých služebníků proroků. #9:11 Celý Izrael přestupoval tvůj zákon, odvrátil se od tebe a odmítl ti naslouchat. Na nás spočívá prokletí a zlořečenství. Na nás se naplnilo, co je psáno v zákoně tvého služebníka Mojžíše, protože jsme proti tobě hřešili. #9:12 Splnil jsi, co jsi řekl. Udělal jsi to, před čím jsi nás a naše vládce tolik varoval. Upozorňoval jsi nás, že nás potká hrozné neštěstí, když nebudeme dbát na tvé slovo. A to se stalo. Jeruzalém je v troskách. #9:13 Přišlo na nás všechno to zlé, o němž se píše v Mojžíšově zákoně. My jsme tě však, Hospodine, neprosili o slitování. Neodvrátili jsme se od svých hříchů, nejednali jsme moudře a nežili jsme podle tvé pravdy. #9:14 Proto jsi dodržel své slovo a dopustil jsi, aby nás potkalo neštěstí. Hospodine, náš Bože, ty jsi v tom všem jednal vždy spravedlivě. My jsme tě neposlouchali. #9:15 Nyní, Pane Bože, který jsi mocně vyvedl svůj lid z egyptského otroctví a tím se proslavil, vyznávám, že jsme hřešili a jednali jsme podle svého. #9:16 Pane, nechť se od Jeruzaléma odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení. Je to přece tvé město. Máš tam svou svatyni. Já vím, že pro naše hříchy a pro přestoupení našich otců je Jeruzalém a tvůj lid všemi tupen. #9:17 Nyní tedy, náš Bože, vyslyš modlitbu a úpěnlivé prosby svého služebníka a rozpomeň se na svůj zpustošený chrám. Udělej to kvůli sobě, Pane. #9:18 Můj Bože, slyš a podívej se, v jakém jsme neštěstí a co potkalo město, které nese tvé jméno. Nevoláme k tobě, abychom ti předložili své spravedlivé skutky. Dovoláváme se pouze tvého slitování. #9:19 Pane, slyš a odpusť! Pohleď a jednej! Neváhej! Ať všichni poznají, že jsi Bůh a že vládneš! Vždyť tvé město i tvůj lid patří tobě a nesou tvé jméno." #9:20 A zatím co jsem se modlil, vyznával svůj hřích a hříchy izraelského lidu a prosil jsem Hospodina, svého Boha, aby se nad námi a nad chrámem smiloval, #9:21 tedy ještě během tohoto rozhovoru s Bohem na modlitbě ke mně náhle přiletěl Gabriel. Byl to anděl, s nímž jsem se setkal v předchozím vidění. Byla právě doba, kdy se v chrámu přinášely večerní oběti. #9:22 Mluvil se mnou a řekl mi: "Danieli, přišel jsem, abych ti vysvětlil, čemu nerozumíš. #9:23 Když jsi začal prosit Boha o slitování, byl jsem k tobě poslán, protože jsi Bohu velmi milý. Dávej pozor, když ti budu vysvětlovat, co jsi viděl. #9:24 Sedmdesát týdnů (z údobí dvou tisíc tří set dnů) je odkrojeno pro tvůj lid a tvé svaté město, aby byla dokončena vzpoura vůči Bohu a aby bylo skoncováno s hříchem. V té době Bůh usmíří vinu a prokáže svou věčnou spravedlnost, vidění a proroctví bude zapečetěno a Nejsvětější se ujme své služby. #9:25 Dobře se zamysli a snaž se to pochopit: Od chvíle, kdy bude dán příkaz, aby se izraelský lid vrátil z babylónského zajetí a znovu vybudoval Jeruzalém, až do vystoupení Mesiáše uplyne nejprve sedm a potom šedesát dva týdnů. Vystavějí celé město a vykopou hradní příkop. Bude to však těžká doba. #9:26 Po šedesáti dvou týdnech zabijí Mesiáše a nikdo se ho nezastane. Lid toho Mesiáše, který vystoupí, zapříčiní zánik svého města i chrámu. Konec přijde jako potopa, a boje na tom místě budou trvat až do konce času. O zpustošení je již rozhodnuto. #9:27 Mesiáš s mnohými v posledním týdnu upevní smlouvu a v polovině tohoto sedmdesátého týdne způsobí, že všechny oběti ztratí smysl. Přijde rychle pustošitel se svými ohavnými modlami. Avšak i jeho určitě stihne zkáza. #10:1 Ve třetím roce panování perského krále Kýra bylo Danielovi (nazývanému také Beltšasar) oznámeno ve vidění zvláštní poselství, které je pravdivé a týká se velkého válečného neštěstí. Měl jsem zájem, abych mu plně porozuměl, a tak mi bylo ve vidění dáno vysvětlení. #10:2 V těch dnech jsem já, Daniel, byl celé tři týdny smutný. #10:3 Nejedl jsem ani nejchutnější chléb a do úst jsem nevzal ani maso ani víno. Také jsem se nepotíral žádnou mastí, dokud neuplynuly tři týdny. #10:4 Čtyřiadvacátého dne prvního měsíce jsem stál na břehu velké řeky Tigridu. #10:5 Zvedl jsem zrak a spatřil jsem muže oblečeného do lněného roucha s pásem z nejčistšího zlata. #10:6 Jeho tělo bylo jako chryzolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči měl jako plamenné pochodně, ramena a nohy se podobaly lesknoucí se mědi a jeho hlas zněl jako hukot velkého davu. #10:7 To vidění jsem měl jenom já. Muži, kteří byli se mnou, nic neviděli, ale padla na ně hrůza, takže se ve strachu ukryli. #10:8 Zůstal jsem sám a pozorně jsem hleděl na toto velké vidění. Všechna síla mne opustila, celý jsem zbledl a byl jsem bezmocný. #10:9 Náhle jsem uslyšel jeho hlas a jako omráčený jsem padl obličejem na zem. #10:10 Vtom se mne dotkla ruka a zvedla mne tak, že jsem klečel na kolenou a dlaněmi se opíral o zem. #10:11 Pak mne oslovil: "Danieli, jsem k tobě poslán, protože jsi velmi milý! Postav se a dávej dobrý pozor na všechno, co ti řeknu." Uposlechl jsem jeho výzvu, zvedl se ze země, ale celý jsem se třásl. #10:12 Pak pokračoval: "Neboj se, Danieli! Od prvního dne, kdy jsi pochopil situaci a pokorně se začal modlit k Bohu, byla tvá slova vyslyšena a já přicházím s odpovědí na tvé prosby. #10:13 Ovšem zlý duch, který ovládá perského krále, jedenadvacet dní stál proti mně. Až mi nakonec přišel na pomoc Michael, nejpřednější v nebi, takže jsem se zlým duchem perského krále nic nemusel vyřizovat a mohl zůstat u králů Persie. #10:14 Nyní jsem tedy u tebe, abych ti vysvětlil, co v budoucnosti stihne tvůj lid, protože vidění se splní až za mnoho dní. #10:15 Zatím co mi toto všechno říkal, uklonil jsem se až k zemi a nemohl jsem ze sebe vydat ani slovo. #10:16 Ale ten, co vypadal jako člověk, se dotkl mých rtů a pomohl mi opět promluvit. Tak jsem mu řekl: "Prožívám úzkost nad celým tím viděním a již nemám sílu. #10:17 Můj pane, co ti já, jenom obyčejný služebník, na to všechno mám říci? Jsem bezmocný, a když mám promluvit, pozbývám dechu." #10:18 Ten, který stál přede mnou na mne opět položil ruku a znovu mne povzbudil. #10:19 "Neboj se a uklidni se. Jsi velmi milý. Buď zmužilý, buď silný." A když mi to řekl, pocítil jsem, jak se mi vrátila síla, a tak jsem mu odpověděl: "Mluv, můj pane, protože jsi mne opravdu posílil." #10:20 Nato mi řekl: "Víš, proč jsem k tobě přišel? Povím ti to, ale pak se budu muset vrátit, abych bojoval se zlým duchem, který ovládá perského krále. Až přijde čas, kdy odejdu, přijde ten, který ovládá řeckého krále. #10:21 Nyní ti však oznámím, co je zapsáno v Knize pravdy. (Já nebudu mít po boku nikoho, kromě vašeho zastánce Michaela. #11:1 A hned v prvním roce médského Darjaveše jsem přišel, abych ho podpořil a chránil). #11:2 A tak nyní sleduj, jaká je pravda: "V Persii povstanou ještě tři králové a po nich čtvrtý, mnohem bohatší než ostatní. A právě bohatství mu pomůže k dosažení velké moci, čímž v Řecku kdekoho popudí. #11:3 Potom se objeví schopný král, který vybuduje obrovskou a mocnou říši a bude dělat, co se mu zachce. #11:4 Až dosáhne největší moci, jeho království bude rozbito a rozděleno na čtyři části. Vláda již nepřipadne na někoho z jeho potomků a ten, kdo bude vládnout, nebude mít moc, jakou uplatňoval tento schopný král. Jeho království bude totiž vykořeněno a přejde do rukou jiných. #11:5 Na jihu povstane silný král, ovšem jeden z jeho velitelů získá větší moc než on a bude vládnout rozsáhlému království na severu. #11:6 Po nějaké době se však obě království sblíží. Dcera jižního krále si vezme krále severu, a tak uzavřou spojenectví. Tento krok však vyzní naprázdno, protože nejenom ji a její královský doprovod, ale i jejího manžela a dokonce i otce potká smrt. #11:7 V té době se na otcovo místo postaví jeden z její rodiny. Se svým vojskem zaútočí na pevnosti severního království a dobude je. #11:8 Zmocní se i jejich bůžků, jejich kovových soch, drahých stříbrných a zlatých nádob a všechno to odveze do Egypta a po řadu let severního krále nechá na pokoji. #11:9 Ten se sice pokusí postavit proti Egyptu, ale vážně ho neohrozí. #11:10 Synové tohoto severního krále však vybudují armádu a jako nezadržitelná povodeň přitáhnou k pevnosti jižního krále. #11:11 Toho to rozzuří, vytáhne proti nim a zmocní se velkého počtu vojáků. #11:12 I když jich desetitisíce pobije a mnoho dalších odvede do zajetí, přece nezvítězí. #11:13 Seveřané sestaví ještě větší armádu než předtím a po několika letech přitáhnou znovu, tentokrát s početným a dobře vyzbrojeným vojskem. #11:14 V té době se mnozí postaví proti jižnímu králi a dokonce i násilníci ve tvém vlastním národě se vzbouří, aby naplnili toto vidění, ale padnou. #11:15 Pak přitáhne severní král, zbuduje náspy a opevněné město dobude. I nejlepší obránci budou bezmocní. #11:16 Bude si dělat, co se mu zlíbí a nic před ním neobstojí. Usadí se i v Krásné zemi a zpustoší ji. #11:17 Rozhodne se, že ovládne celé jižní království. Proto s jeho králem uzavře smlouvu a dá mu za ženu svoji dceru. Učiní to jenom proto, aby je zničil. To všechno bude ovšem marné, protože ona se postaví proti němu. #11:18 Potom obrátí svou pozornost na země ležící při moři a mnohé z nich obsadí. Jeho dotěrnosti však učiní přítrž jeden velitel. Zastaví ho a potupně pokoří. #11:19 Král se tedy zaměří na pevnosti své vlastní země, ale v nevýznamné potyčce ztratí život a tak zmizí lidem z očí. #11:20 Po něm nastoupí král, který na sebe upozorní tím, že vyšle výběrčího daní do Jeruzaléma. Ovšem i ten po několika letech sejde nedůstojnou smrtí. #11:21 Po něm přijde opovrženíhodná osoba. Nikdo nebude předpokládat, že se stane králem. Přijde a bez velkých překážek se úskočně ujme severního království. #11:22 Odstraní všechny své nepřátele, dokonce i představitele Boží smlouvy. #11:23 I s těmi, kteří se k němu přidají, bude jednat proradně. Úspěch získá s hrstkou lidí. #11:24 Bez problému přitáhne do bohatých oblastí a učiní to, co neučinil žádný z jeho předchůdců: zmocní se majetku a rozdělí ho svým lidem. Úkladně bude dobývat pevnosti, ale jen do určité doby. #11:25 Ve své rozpínavosti se obrátí proti jižnímu králi. Proti jeho velké a zdatné armádě vytáhne s ještě větším vojskem. Zosnuje spiknutí, ale nezvítězí. #11:26 Jeho nejbližší, kteří s ním sedají u stolu a pojídají vybraná jídla, mu připraví pád. Jeho armáda bude rozmetena a v boji jich mnoho padne. #11:27 I nadále budou oba králové jednat lstivě. Posadí se sice k jednomu stolu, ale navzájem si budou lhát a osnovat zradu jeden proti druhému. Jejich záměry se však neuskuteční, protože ještě nenastal stanovený čas. #11:28 Když se král severu bude s bohatou kořistí vracet do své země, rozhodne se, že se postaví proti svaté smlouvě. To také udělá. #11:29 Po nějakém čase opět potáhne proti jižnímu králi. Tato výprava však nebude úspěšná. #11:30 Na lodích přijedou Kitejci (Římané) a těžce ho rozčílí. Bude zuřit a opět se postaví proti svaté smlouvě. Učiní tak při návratu, a tehdy zahrne přízní ty, kteří svatou smlouvu opustili. #11:31 Uplatní svoji moc a znesvětí svatyni. Odstraní každodenní služby a nastolí uctívání ohyzdné modly. To bude spoušť! #11:32 Všechny, kteří se vždy ke smlouvě stavěli nezodpovědně, přivede svým lichocením k rouhání. Ti však, co se ke svému Bohu přiznávali, nezmění se ani v této době. Budou neochvějní. #11:33 Ti, kdo jsou moudří, usměrní mnohé vyučováním. Budou však po nějakou dobu umírat mečem nebo ohněm, budou snášet zajetí nebo loupení majetku. #11:34 Tímto utrpením musí projít a jen málo jim bude ulehčeno. Přesto i tehdy se k nim připojí mnoho neupřímných lidí. #11:35 Někteří z těch moudrých klesnou, ale jen proto, aby byli zkoušeni, tříbeni a očištěni pro dobu konce. Ta doba přijde v určený čas. #11:36 Severní král bude činit, co se mu zlíbí. Bude se vypínat a vyvyšovat nad každého boha, a dokonce bude mluvit neslýchané věci proti nejvyššímu Bohu. Vše se mu bude dařit, dokud nebude dovršen hrozný hněv. Tak je to určeno a stane se to. #11:37 Nebude pokračovat v uctívání bohů svých otců ani v uctívání Oblíbence žen, protože sám se nade všechno povýší. #11:38 Bude ctít jen boha pevností, a to zlatem, stříbrem, drahokamy a cennostmi. #11:39 Kult tohoto mocného boha, kterého neznali jeho otcové, uvede do nejnepřístupnějších pevností. Kdo ho uzná, toho zahrne velkými poctami. Takovému svěří vládu nad mnohými a přidělí mu půdu. #11:40 V době konce proti němu vytáhne jižní král. On, král severu, však proti němu zaútočí s vozbou, jízdou a nesmírným loďstvem. Přitáhne do mnoha zemí, ovládne je, ale bude pokračovat ještě dál. #11:41 Nakonec přitáhne i do nádherné země. Tak mnohé země podlehnou. Ovšem Edom, Moáb a přední z Amónovců uniknou z jeho moci. #11:42 Podrobí si četné země; ani silný Egypt nevyvázne #11:43 a bude muset vydat všechny své skryté poklady zlata, stříbra a cenných věcí. Dokonce z Lúbijců a Kúšijců učiní své válečné zajatce. #11:44 Tehdy ho vyděsí zprávy z východu a ze severu. Rozlítí se a bude chtít mnohé zahladit. #11:45 Svoji vládu rozprostře od moře k moři a svůj královský stan postaví na svaté nádherné hoře. Tehdy přijde jeho konec a nikdo mu nepomůže. #12:1 V době konce bude mít tvůj lid vznešeného zastánce - Michaela. Bude to totiž doba soužení, jakou tvůj lid ještě neprožil a obstojí jen ten, jehož jméno je zapsáno v knize. #12:2 Pak mnoho z těch, kteří spí v prachu země, vstanou z mrtvých. Jedni k věčnému životu, druzí k věčnému zavržení. #12:3 Tehdy ti, kteří jsou moudří, zazáří jako slunce na obloze a ti, kdo přivádějí mnohé ke spravedlnosti, se navždy zaskvějí jako hvězdy. #12:4 Danieli, zatím vše udržuj v tajnosti. Napiš to do knihy, a ta bude rozpečetěna v době konce. Tehdy lidé budou toužit po poznání a rozmnoží se vědění. #12:5 Nakonec jsem spatřil toto: Jiní dva muži stáli na obou březích řeky. Jeden na jednom břehu, druhý na břehu druhém. #12:6 Ten, který se nacházel na druhé straně, oslovil třetího, který se vznášel nad vodami řeky a byl oblečený do lněného oděvu: "Kdy se uskuteční tyto podivuhodné věci?" #12:7 Pak jsem slyšel odpověď toho třetího muže. Zvedl obě své ruce k nebi a přísáhl při věčně žijícím Bohu: "Tyto podivuhodné věci se uskuteční až po třech a půl časech, kdy skončí násilí na Božím lidu." #12:8 Odpověď jsem slyšel, ale nerozuměl jsem jí. Proto jsem řekl: "Pane, jak to vše skončí?" #12:9 Ten mi odpověděl: "Nedělej si starosti, Danieli. Poselství bude zapečetěné a nepochopené až do doby konce. #12:10 Tehdy mnozí projdou zkouškami, ve kterých budou pročištěni, zbaveni poskvrny a prověřeni ohněm. Ale jiní nepřestanou jednat svévolně. Žádný svévolník se totiž nepoučí; avšak prozíraví se poučí. #12:11 Tisíc dvě stě devadesát dní uplyne od doby, kdy bude odstraněna každodenní obětní služba a vnucen modlářský kult pustošitele. #12:12 Šťastný je ten, kdo očekává a kdo se dočká tisícího třístého třicátého pátého dne. #12:13 Danieli, ty vytrvej. Zemřeš a budeš odpočívat až do posledního dne. Pak vstaneš z mrtvých a přijmeš svůj úděl.